Nová cesta 8: Překvapení v posteli aneb hádka v kuchyni
Bohužel ji po necelé hodině vzbudila noční můra. "Jenom sen." řekla a otřela si orosené čelo. Podívala se na Sasukeho digitální budík, když na něm uviděla 3:15 zastavil se ji dech a rychle se znovu schovala pod peřinu. Snažila se usnout, ale pokaždé když zavřela oči uviděla děsivé scény s filmu a tak vstala a přešla k Sasukemu.
Klekla si a zašeptala: "Sasuke."
Nic.
Trochu hlasitěji řekla: "Sasuke."
Nic.
Zatřásla s jeho ramenem: "Sasuke!"
Nic.
"Taky bych chtěla mít tak tvrdé spaní." řekla a vlezla za ním do postele, v momentě byla tuhá.
_______________________________________________________________________
Sasukeho ráno probudili sluneční paprsky, ještě v polospánku však zacítil vůni třešní a zároveň mu připadalo jako by mu někdo zahříval záda a objímal ho. Otočil se, aby zjístil co to je a díval se přímo do Sakuřina spícího obličeje. "Co tady dělá?" pomyslel si a snažil se od ní odrhnou, ale dosáhl jen toho, že se k němu, ještě víc přitulila. "No skvěli!" křičel v duchu.
"Saky vstávej, už je ráno." řekl a pohladil ji po tváři.
Sakura zakňourala ze spaní a pomalu otevřela oči. "Mmm, Sasuke? "Děje se něco?
"To se chci zeptat já tebe. Mělas nějaký důvod spát dneska u mě v posteli?
"Jo. Po tom filmu co sis půjčil jsem měla špatné sny."
"Aha." řekl nahlas, v duchu si ale říkal: "Výborně!"
Nejspíš mu to bylo vidět na tváři, protože Sakura se v zápětí zeptala: Tos udělal schválně, že jo?"
"Pani ta je inteligentní"pomyslel si nahlas však nevinně řekl: "Ne, to není pravda. Proč bych to dělal?"
"Co takhle za trest, hm?" zeptala se.
"Za trest? Nevím co tím myslíš?"
"Myslím, že víš. Byl to tret za všechno co jsem ti udělala, že?"
Páni, tvá inteligence nemá snad meze."
Kdyby to neřekl tak obdivně, pravděpodobně by mu hodila něco na hlavu, místo toho jí to však zalichotilo, nedala to však znát a dělala uraženou. "Phe, děláš jako bych byla hloupá nána a ty inteligence sama."
"Tak to není, omlouvám se." řekl sklesle. Sakura se na něj po očku podíivala, vypadal tak smutně, že po něm skočila a začala ho lechtat. "Ne, nech toho!" vykřikoval mezi smíchem Sasuke. Sakura ho, ale lechtala dál, nakonec se mu podařilo chytit ji za ruce, dostat pod sebe a znehybnit ji. "Tak, teď už mě nemůžeš lechtat, když tady tak ležíš." řekl s úsměvem.
"No jo, musela jsem tě nechat vyhrát." řekla mu Sakura.
"No jasně." odpověděl s arogancí v hlase.
"A teď mě pusť."
Ani se nehl.
"Pusť!"
"Ne."řekl, věděl, že má navrch, "jak můžu mít jistotu, že mě zase nezačneš lechtat až tě pustím, hm?" řekl a naklonil se blíž
"Musíš mi prostě věřit." vypravila ze sebe těžko a srdce ji tlouklo.
"Opravdu můžu?" zeptal se a jeho rty byly už skoro u jejích
"H-Hai."dostala ze sebe. "Sasuke?" zeptala se, když se stále nehýbal.
"Sakuro, já ..."
Než mohl cokoliv říct, dveře pokoje se otevřeli a dovnitř vešla Mikoto. "Sasuke, Sakuro, vstávejte je rá ..." zarazila se, když si všimla těch dvou, zamrkala a zrudla, už už se nadechovala, že něco řekne, ale Sasuke ji přerušil: "Jdu do koupelny," řekl a rychle odcházel, aby náhodou nedostal ránu, u dveří se přece jenom zastavil a křikl na Sakuru, "zatím se převleč."
"Dobře." Vzala si své oblečení a pak se podívala na Mikoto, která se za svým mladčím synem dívala. "Stalo se něco?"
"Ne, jen ...Co se tady dělo, než jsem přišla?"
"Nic, jen ... Mikoto-san, musím vám něco říct..."
"Copak, co se stalo, mluv." a začal v ní růst vztek, to si její mladší syn odnese.
"Ta podlaha je tvrdá."
Kapička. "Cože?" zeptala se nevěřícně.
"Říkám, že ta zem je tvrdá, divím se, že si Sasuke nestěžuje."
"Nemá důvod si stěžovat. A teď se rychle obleč, nanídej se a umyj, abychom mohly jít do města." řekla a zabouchla za sebou dveře."
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Za chvíli u stolu:
"Zlato, dneska beru Sakuru na nákupy. " řekla svému muži Mikoto.
"Dobře, ale já myslel, že tu všechno je."
"Nejdu na jídlo, jdu jí koupit oblečení a spodní prádlo, protože žádné nemá a ..." přestal mluvit, protože její mladší syn se začal dusit. "Jsi v pořádku?"
"Ale jo," odpověděl ji, když jídlo co mu zaskočilo zapil.
"Dobrá, až dosnídáš, umyješ s bratrem nádobí." a protože oba její synové se nadechovali, dodala: "A žádne ale."
"Dobře," rezignovali oba.
"Sakuro, už jsi dojedla?"
"Ano, madam."
"Výborně, jdeme. Ahoj všichni."
"Ciao."
"Jo, ciao." odpověděl Sasuke, všichni Uchihovic včetně Sakjury péostřehli jak sklesle to vyznělo. Sakuře to nedalo a přiběhla k němu. "Neboj, Sasuke, maminka ti koupí červenýho slona."
Ostatní Uchihovi se začali smát, Sakura byla zmatená, nevěděla co je to najednou popadlo a Sasuke na ni jen zíral, pak nakonec ze sebe vypravil: "Ty znáš tu hlášku?"
"Jakou?" eptala se nechápavě. "Myslela jsem, že Mikoto-san by ti koupila slona, proto abys nebyl smutný, že si s námi nešel, slon je totiž pro štěstí a červenou mám ráda."
"A-Aha. Mohlo mě to napadnout." usmál se na Sakuru a řekl: "To nic nedělej si starosti a běžte."
"Hááái. Ciao." dala mu pusu na tvář a odběhla, Mikoto ji následovala. Sasuke se díval na dveře, kterými odešly. jedna minuta, dvě, tři. Až to Itachimu bylo blbí a zeptal se: "Je s těmi dveřmi něco špatně?"
"Ne coby bylo?" posbíral ze stolu nádobí a hodil ho do dřezu.
"No to nevím, jen žes na ně tějak podezřele dlouho zíral."
"Říkáš nesmysly."
Itachi jako by neslyšel: "Možná ses do ni zamiloval."
"Brácha neser a pojď mi pomoct s tím nádobím."
"Sasuke!" napomenul svého mladšího syna Fugaku.
"On si začal." když otec zvedl ani hlavu od novin došlo mu, jak uboze to vyznělo."To je jedno, už toho mám dost, pojď mi pomoct."
"To nejde."
"A proč by to nešlo?" řekl Sasuke, ve kterém už začínala doutnat zlost.
"Mám rande."
"Na rande můžeš jít později," a otočil se na bratra, který už byl na odchodu. "Jestli odejdeš a nepomůžeš mi prásknu mámě, žes řekl že v těch novejch šatech vipadá tlustě."
"Vyděrači." vyštěkl na bratra Itachi.
"Lenochu."
"Brácha ty to nechápeš, tohle bude moje ..."
"Budoucí žena." dopověděl za něj Sasuke, tuhletu povídačku už znal na spaměť, "Mazej ven ty potížisto, než si to rozmyslím."
"Dík, si můj hodnej malej bratříček."
"Cože?"
"Dík, ciao." a políbil Sasukeho na tvář a stačil, jen tak tak utýct před talířkem co po něm Sasuke hodil.
"Právě si rozbil jeden talíř z kolekce, který má matka moc ráda."
"Na narozeniny ji koupím novej."
"To bude až 1. června a navíc takový se už nevyrábí."
"Toje fuk, tak dostane jinej."
"Jak myslíš." chvíli bylo slyšet jen proud tekoucí vody, ale to za chvíli přerušilo Fugakovo prohlášení: "Itachi má vážně pravdu, tvá matka vypadá v těch nových šatech tlustě." řekl a napil se čaje, když viděl, jak se jeho synovi zablýsklo v očích dodal: "Néže jí to řekneš."
"Co za to."
"Nóó..."řekl zamyšleně Fugaku.
"Chci zvýšit kapesné."
"O kolik?"
Sasuke se zlomislně usmál: "Na dvojnásobek."
"Ty malej zloději!"
"Ne, ne. Já nejsem zloděj, neslyšels Itachiho? Já jsem vyděrač." pronesl pyšně Sasuke.
Kapička: "Tak dobře." raději totiž zvýší svému synovi kapesné než aby ho rozcupovala na kousíčky jeho žena.
"Díky."
Komentáře
Přehled komentářů
Chtěla jsem napsat jen tak dáll ups XD
božííííííííííí
(Kaczenka150, 17. 6. 2010 23:51)uaauuu božíííííííííííí díleček.....skoro jsem nedýchala... :-)
Jen tak dál XD
(Ráďuše, 19. 11. 2010 22:02)